Římskokatolická farnost Divišov

Jak je zvykem, papež ve své první zprávě o stavu církve za rok 2025 se věnoval vatikánské zahraniční politice a zároveň zaujal stanoviska k významným událostem a krizovým situacím v širokém celosvětovém záběru.

Krize mezinárodních vztahů. Diplomacii usilující o dohodu nahrazuje diplomacie síly. Válka je opět v módě a šíří se válečné nadšení. Nejdůležitější zásada, stanovená po 2.svět.válce v Chartě OSN a zakazující ozbrojené napadení sousedního státu, byla podkopána. Mír už není hledán jako dar a žádoucí dobro samo o sobě, ani jako prostředek k uskutečňování Bohem chtěného řádu, který s sebou přináší dokonalejší spravedlnost mezi lidmi.

Mír je naopak hledán prostřednictvím zbraní jako prostředek k prosazení vlastní nadvlády. To vážně ohrožuje právní stát, který je základem veškerého mírového soužití občanů. Také agresoři touží po míru, avšak takovém, jaký jim vyhovuje.

Apel na zachovávání humanitárního práva. Humanitární právo zaručuje minimální lidskost během válečných operací; je totiž závazkem, který samy státy přijaly. Zdůraznil, že Svatý stolec důrazně odsuzuje jakoukoli formu zapojení civilistů do vojenských operací.

Zachovat a znovu objevit význam slov. Za jeden z kritických momentů naší doby považuje papež nepravdivost při používání slov: Když slova ztratí spojení s realitou a realita sama se stane spornou a nakonec nekomunikovatelnou. Papež upozorňuje na rozšířenou nejednoznačnost a proměnlivost pojmů, kvůli kterým se jazyk stává zbraní, kterou lze oklamat, zasáhnout a urazit protivníky. Potřebujeme jasné a zřetelné vyjadřování, aby mohl být obnoven dialog na všech úrovních.

Defekty svobody projevu na Západě. Oslabení jazyka se často děje ve jménu samotné svobody projevu. Při bližším pohledu jde však o pravý opak, protože svoboda slova je zaručena tím, že každé slovo je pravdivé.

Je smutné sledovat, jak právě na Západě rychle ubývá prostor pro skutečnou svobodu projevu. Protože se zároveň rozvíjí nový jazyk orwellovského stylu, který vylučuje ty, kdo se nepodřizují jeho ideologii.

Důsledkem této situace je omezování základních lidských práv, počínaje svobodou svědomí. Odmítnutí profesních povinností z důvodu svědomí jako je např. vojenská služba, potrat, eutanázie, není vzpourou, ale aktem věrnosti sobě samému.

Růst náboženské intolerance. Podobně je ohrožena náboženská svoboda, která je první ze všech lidských práv. Podle statistik trpí porušováním náboženské svobody 64% světové populace. Proto Svatý Stolec požaduje plné respektování náboženské svobody a svobody kultu pro křesťany a totéž žádá i pro všechna ostatní náboženství.

Pronásledování křesťanů je jednou z nejrozšířenějších krizí v oblasti lidských práv a postihuje 380 miliónů věřících. Situaci zhoršují konflikty, autoritářské režimy a náboženský extrémizmus.

Zároveň nesmíme zapomínat na subtilní formu náboženské diskriminace křesťanů, která se šíří v tradičně křesťanských zemích, jako je Evropa nebo Amerika. Dochází k omezováni při hlásání evangelia, zejména pokud se brání důstojnost nejslabších, nenarozených dětí, uprchlíků, migrantů a různých iniciativ na podporu rodin.

Podceňovaná a na okraj společnosti vytlačovaná rodina. Za znepokojivou tendenci označil papež zanedbávání a podceňování společenské role rodiny. Dále zdůraznil základní význam manželství jako exkluzívního a nerozlučitelného svazku muže a ženy, které umožňuje přijímat nenarozený život. Církev chápe každý lidský život jako drahocenný dar, který je třeba chránit. A s tím chránit i rodinu. Proto kategoricky odmítá jakoukoli praxi, která zneužívá původ života a jeho vývoj, jako např. umělý potrat.

Útoky na důstojnost života: náhradní mateřství, eutanázie, závislosti. Praxe náhradního mateřství působí porušení práv a důstojnosti dítěte i matky. Dítě je zde zredukováno na „zboží“. Zranitelní jsou dále staří lidé a mládež (euthanazie, drogy, závislost na internetu apod.).

Problém svévolně vymyšlených „nových práv“. Ochrana života je základem všech ostatních lidských práv. „Výše uvedené úvahy mě vedou k přesvědčení, že v současné situaci dochází ke „zkratu“ lidských práv. Práva na svobodu projevu, svobodu svědomí, náboženskou svobodu a dokonce i na život jsou omezována ve jménu tzv. „nových práv“, což má za následek, že samotný rámec lidských práv ztrácí svou vitalitu a vytváří prostor pro násilí a útlak. K tomu dochází, když jde právo „svévolně vymyšlené“ a tím odpojené od reality, přirozenosti a pravdy.

Budování míru vyžaduje odvahu a pokoru. Pokoru žít pravdivě a odvahu odpouštět. V křesťanském životě vnímáme, jak se tyto ctnosti projevují o Vánocích, kdy se Pravda, věčné Slovo Boží, stává pokorným dítětem a o Velikonocích, kdy odsouzený Spravedlivý odpouští svým pronásledovatelům a daruje svůj život jako Vzkříšený. (Zpracováno podle vat. rozhlasu) mk