Zdebuzeves
Kostel sv. Anny ve Zdebuzevsi.
„Kde a v které době vladyka, staročeským jménem Zdebuz zvaný, v naší hornaté krajině u paty hory Vlkonáče, se svou družinou sídlo si zvolil a založil, pohltila dávno nepaměť. Toliko jest jisto, že tvrz i ves ním založená, zvaná jest dle něho Zdebuzeves“, jak uvádí farní kronika. A pokračuje, „že rod jeho záhy vymřel. Také tvrz dávno klesla v sutiny, ale chrám Páně, rodem jeho založený asi v 13. století blíže tvrze a dostatečnou výživou pro vlastního faráře opatřený, po dnes hlásá památku vladyk Zdebuzevských.“
Chrám, původně zasvěcený sv. Šimonu a Judovi, se písemně připomíná k roku 1352 jako farní kostel Štěpánovského děkanátu. Konfirmační knihy, založené arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, nám dochovaly jména patronů a od nich navržených farářů.
V době panování Karla IV. seděl na Zdebuzevsi vladyka Mikuláš, jinak Majkuš zvaný, jehož bratr Koloman byl v letech 1362 – 1363 farářem v Rovné u Stříbrné Skalice. Jeho nástupce byl Jan ze Zdebuzevsi, o kterém je poslední zápis z r. 1417. Za husitských válek zdebuzevská farnost zanikla.
Farní kronika pokračuje dál, že „začátkem 16. století držel Zdebuzeves rytíř Petr Opit z Maličína, jehož dcera Anna, dědictví své, tvrz pustou, dvůr poplužní a ves s podáním kostelním, před shořením Desk zemských, prodala svému příbuznému Janu Opitovi z Maličína. Tento zvolen 13. září 1546 za hejtmana kraje Kouřimského a povolán byl od krále Ferdinanda I., aby táhl s lidem svým vojenským ke Kadani.
Při výpravě té přemluvil však lid, aby přes hranice netáhl, za což odsouzen jest k propadnutí hrdla a měl býti sťat. Královna Anna na smrtelném lůžku s pláčem prosila svého královského manžela, aby Jana Opitu a jiné osoby, které pro odpor svůj v minulé výpravě do vězení dány a k smrti odsouzeny byly, na svobodu propustil, což se i stalo“. Roku 1549 Jan Opit, jinak Peřina z Maličína, prodal Zdebuzeves za 500 kop grošů rytíři Pavlu Podveckému z Podvek. Jako další majitel Zdebuzevse je v kronice uváděn Jan Čejka z Olbramovic, který je spojil se svým panstvím Kácovem.
Roku 1628 odprodal Jan Oktavián Kinský ze svého kácovského panství Soběšín, Radonice a Zdebuzeves, Sezimovi z Vrtby na Voticích, jako poručníku nezletilého Václava Holického ze Šternberka. Janem Václavem Holickým ze Šternberka však roku 1712 rod Holických Šternberků vymřel po meči.
Jeho dcera Anna Marie Amabilie se provdala za Jana Maxmiliána hraběte z Gotzu, vnuka císařského vojevůdce, který padl v bitvě u Jankova se Švédy v roce 1645. Jeho jediná dcera Marie Barbora se provdala za Františka Antonína hraběte Roggendorfa. Když ten zemřel, odprodala v roce 1752 část původně šternberského panství, které se nacházelo v úpadku. V roce 1760 bylo celé panství v dražbě prodáno Michalovi hraběti Čejkovi z Olbramovic..
Dalším majitelem Šternberka byl Ferdinand Hirsch ze Sternfeldu, a poté jeho dcera Luisa, provdaná Somsichová ze Saardu. A její syn Adolf jej v roce 1841 odprodal mladému Zdeňku hraběti ze Sternberga z Konopištské větve. Podle farní kroniky se to údajně stalo i přičiněním zdebuzevského lokalisty P. Františka Brádka.
Zdejší fara byla vystavěna v roce 1787 na západní straně od kostela nákladem Náboženské matice, snad na místě původní středověké tvrze. Do nově založené farnosti byly postupně přidány kostely ve Psářích, Soběšíně a Otrybech.
V roce 1836 byl zdejší kostel za lokalisty P. Františka Brádka přestavěn do současné podoby a změněno bylo i původní zasvěcení sv.Šimona a Judy na sv. Annu. V roce 1911 byly pořízeny věžní hodiny od fy Moravec Brno. A v letech 2001-2 proběhla jeho poslední generální oprava interiéru a exteriéru.
Z kněží, kteří v 2. polovině 20. století ve Zdebuzevsi sídlili, je možné jmenovat např. P. František Maternu, který byl roku 1919 ustanoven po P. Vojtěchu Řeřichovi. Narodil se v roce 1881 v Buštěhradě u Kladna, 4 roky studoval v Římě a v roce 1905 byl vysvěcen na kněze a od roku 1918 ustanoven kaplanem v Divišově. Ve Zdebuzevsi velmi dobře působil až do své smrti v roce 1947. V letech 1948-53 zde působil P. Jaroslav Škarda, nemocný, avšak se smyslem pro humor – až do ztráty státního souhlasu. V letech 1958 – 86 zde sídlil poslední duchovní správce P. Bohumil Muška z Kunratic. Od roku 2008 patří do farnosti Divišov. (mk)